Seznam zákonů, týkajících se dítěte v opatrovnických sporech

7. srpna 2011 v 19:27 | redakce |  Zákony
ZÁKON O RODINĚ (Celý ZDE)
ZÁKON O SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ (Celý ZDE)
OBČANSKÝ SOUDNÍ ŘÁD (Celý ZDE)
ÚMLUVA O STYKU S DĚTMI ZDE

Klíčový je tento zákon:

Zákon o rodině, § 26, odstavec 4, věta druhá:

(Soud) "Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti."

Je to jediná zmínka v zákoně, která popisuje právo dítěte na oba rodiče. Jinak ani ťuk.

Rozhodující v opatrovnickém sporu je tento zákon:

Zákon o rodině, § 26, odstavec 1 a 2:

Při pozorném čtení zjistíme, proč vzbudila tak obrovský odpor maternálních aktivistek novela Zákona o rodině § 26, odstavec 2 (tzv. Staňkova novela o střídavé péči Více ZDE). Zákon dosud zní takto:

"Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby."

Novela spočívá v nahrazení "může soud svěřit" za "soud svěří". Tedy "..., soud svěří dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů..."

Odpor maternálních aktivistek nevyvolala ani tak změna formulace, která je spíše kosmetická, ale fakt, "že se do toho šťourá." Proto reakce aktivistek připomínala píchnutí do vosího hnízda.

Novela totiž ani neřeší to základní, a tím je toto:

Dosud je střídavá výchova (jediné správné řešení pro dítě) v zákoně zařazena chronologicky až za společnou výchovu (která vzniká dohodou rodičů).

Navíc o střídavé výchově soud rozhodnout jen "může" a ještě "popřípadě". Vše je ještě více rozmělněno všeobjímajícím "zájmem dítěte a lepším zajištěním jeho potřeb".

Fenomén střídavé péče, naprosto klíčový pro právo dítěte na oba rodiče, je tak zcela odsunut na vedlejší kolej, po které se nejezdí, ale "může popřípadě" jezdit, a to ještě za podmínky že "by to tak bylo lepší".

O odstavec výš (§ 26, odstavec 1) se přitom řeší, že soud "určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu".

Tedy: Žádné "soud může určit", ale "určí".

Priority dané zákonem jsou tedy jasné:
1) Nejprve soud určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy
2) (Až pak) Soud může svěřit dítě do společné výchovy
3) (A úplně nakonec) Pak soud popřípadě může svěřit do střídavé výchovy

Zákon přitom nijak neřeší naprosto klíčovou otázku co dělat, když jeden z rodičů nesouhlasí v bodě 3 s případným svěřením dítěte do střídavé výchovy.

Správně by to tedy mělo být:
1) (Jako priorita) Nejprve soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, jsou-li oba způsobilí a mají o výchovu zájem. Soud tak učiní i přes nesouhlas jednoho z rodičů.
2) (Až pak) Soud určí, kterému z rodičů bude svěřeno dítě do výchovy
3) (Nebo ideální možnost) Soud svěří dítě do společné výchovy za předpokladu, že dojde k dohodě obou rodičů


Plné znění zákonů viz tlačítko celý článek



Obsah:

Zákon o rodině § 26 - 28
Zákon o rodině § 31 odst. 3 (názor dítěte)
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí § 8 odst. 2 (názor dítěte)
Občanský soudní řád § 81 (zahájení řízení bez návrhu)
Občanský soudní řád § 100 odst. 3 (názor dítěte)
Občanský soudní řád § 100 odst. 4 (názor dítěte)
Úmluva o styku s dětmi čl. 6 odst. 2 (názor dítěte)
Listna základních práv a svobod čl. 32 a 37

ZÁKON O RODINĚ (Celý ZDE)

§ 26

(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.

(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

§ 27

(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.

(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.

(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.

§ 28

Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností. (pozn. red.: viz § 81 Občanského soudního řádu)

§31 (odstavec 3)

Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.

ZÁKON O SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ (Celý ZDE)

§8 (odstavec 2)

Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se při projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti.

OBČANSKÝ SOUDNÍ ŘÁD (Celý ZDE)

§ 81

(1) I bez návrhu může soud zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické, řízení o prohlášení za mrtvého, řízení o dědictví, řízení o určení, zda tu manželství je či není, a další řízení, kde to připouští zákon.

§ 100

(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí buď prostřednictvím jeho zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.

(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.

ÚMLUVA O STYKU S DĚTMI Celý dokument ZDE

čl. 6 (odst. 2)

Článek 6 vyžaduje, aby dítě, které má podle vnitrostátních předpisů dostatečnou schopnost chápat situaci, bylo náležitě informováno, konzultováno, mohlo vyjádřit svůj názor a k jeho názoru bylo při rozhodování o něm přihlíženo.


Článek 32

(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 37
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

 


Komentáře

1 outslide | Web | 17. června 2015 v 14:23 | Reagovat

téma :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama